• jsme zapsáni v rejstříku škol MŠMT
• jsme postupně rostoucí devítiletou základní školou
• nespěcháme – waldorfská pedagogika plně respektuje přirozený vývoj dítěte
• učíme prožitkem a celostně
• vyučujeme v epochách (v měsíčních vyučovacích blocích), děti mají dostatek času vše
  vstřebat a ponořit se do hloubky učiva, rozvíjíme MYŠLENÍ v jeho plné šíři
• prožívání světa skrze vědomý pohyb, hudbu, výtvarné umění a divadlo je každodenní
  součástí výuky – rozvíjíme CIT
• děti vedeme od první třídy k rukodělným pracím (pletení, háčkování, šití, tradiční
  řemesla) – rozvíjíme VŮLI
• němčinu a angličtinu vyučujeme formou jejich přirozeného osvojování
• nesedíme jen v lavicích – každý den máme pohyb ve třídě i venku
• nesoutěžíme – spoluprací dosáhneme víc
• na environmentální a polytechnickou výuku využíváme školní statek v malebném
  prostředí Zeleného údolí (vzdáleném cca 12 km od Zlína)
• rodiče jsou přirozenou součástí vzdělávacího procesu

Nový třídní učitel

Jmenuji se Ing. Bc. et Bc.Radomír Šuhaj a s velkou pokorou jsem přijal roli třídního učitele od září nastupujících prvňáčků.
Jsem milující otec dvou úžasných dcer, pro které jsem ještě nedávno hledal vhodnou základní školu. Několik let jsem učil na klasické základní škole a věděl jsem, že pro své děti chci něco jiného. A právě touha najít tu správnou alternativu mě přivedla k waldorfské pedagogice. Osud tomu chtěl a „něco jiného“ jsem našel i pro sebe. Podělím se tedy stručně s Vámi zejména o to, co bych chtěl dětem předávat. Základní je vazba mezi žákem a učitelem. Je-li mezi nimi dobrá vazba, všechno jde hned lépe. Může mít žák dobrou vazbu k učiteli, který si spletl své povolání s vězeňskou službou? Odpověď znáte. Vedle vztahu mezi žákem a učitelem musí být obsah výuky a prostředí školy takové, aby se děti do školy těšily. Prostředím nemám na mysli jen to, co je okem viditelné, ale hlavně vztahy s ostatními dětmi, na kterých je třeba neustále pracovat. Odmítám všude překypující snahu s někým soutěžit a kladu důraz na spolupráci a uvědomění, že člověk je součástí vyššího celku. Vyšším celkem mám na mysli nejen celou třídu a školu, ale také přírodu, od které se člověk během posledních staletí doslova odtrhl a začal mít pocit, že přírodu nepotřebuje. S návratem  člověka k přírodě souvisí také návrat k řemeslům a ruční práci, které byly samozřejmou součástí člověka, ale dnes se zejména ve městech stávají něčím snad i obdivuhodným.
Na závěr to nejpodstatnější. Věřím tomu, že cesta ke spokojenému životu nevede skrze dobré známky, úspěchy ve škole, neustálé požitky a hromady zbytečných věcí, ale skrze zdravý přístup k životu.